Tajemný dopis

    „Hej, pst! Slyšíš mi? To je dobře! Tak a teď poslouchej, jo? To nevadí, že mi nevidíš, jen dělej, co říkám! Rozuměl jsi? Výborně, konečně nějakej trou….. teda úžasný a velmi schopný člověk! No tak počkej! Nikam neodcházej!“ sundaváš sluchátka a pomalu odcházíš od monitoru. Přemýšlíš nad tím, co bude k večeři. Přeci jen, jsou Vánoce a nikdy nevíš, co tvoji rodiče vymyslí za revoluční večer. V loni otec někde sehnal vánočního soba, ale doteď si nejsi úplně jistý, jestli to spíš nebyla vánočně přejeta kočka. Přeci jenom, sousedova micina je nezvěstná už víc jak rok.
    Znova ti to nedá a ohlédneš se přes rameno na monitor. K tvému údivu je na obrazovce dopis. Bílá obálka s oranžovou pečetí skládající se ze tří trojúhelníků. Trochu to připomíná liščí hlavu. Zvědavě na ni klikneš, obálka se otočí a vyskočí z ní liška! Mrkne na tebe jedním okem, pak druhým, elegantně máchne ocáskem a ty jen koukáš s pusou dokořán. Rychle si nasadíš sluchátka.
    „Teď už mě budeš poslouchat?“ zeptá se liška a ty jen rychle přitakáš
    „Výborně! Nuže pojď za mnou,“ otočí se čelem vzad a peláší zpět do obálky. Jako by jsi byl ve snu a bez své vůle. Napřahuješ ruku a dotýkáš se monitoru. V okamžiku, kdy se dotkneš prsty obrazovky, cítíš jak židle pod tebou mizí a ty padáš po hlavě do změti barev.
    Písmena, čísla, barvy. Šílenými zvuky to kolem tebe jen hýří různé obrázky a útržky videí se před tebou mísí v jeden velký zmatek. Kolem tebe letí historie prohlížení a najednou si uvědomuješ, že některé stránky by asi bylo fajn promazat. Hlavně ty, na které koukáš ve dvě ráno. Rychle myšlenku zapomeneš, protože najednou visíš ve vzduchu. Na místě. Nikde nic, kolem jen bílé světlo.
    „Připraven?“ ozve se ze všech stran.
    „A na co?“ odpovíš a hledíš směrem, kde předpokládáš strop.
    „Na tohle!“ rozezní se prostorem a přímo nad tebou se otevře poklop. Padáš, letíš a nic necítíš. Pro jistotu zavřeš oči a čekáš na tvrdou ránu. Nic necítíš, jen slyšíš šplouchání vody a lehké cupitání.
    „Jestli tam budeš takhle stát ještě chvíli, tak mi asi umrznou tlapky,“ slyšíš hlas lišky a odvážíš se rozhlednout kolem. V tu chvíli ztratíš dech a srdce ti spadne až do kalhot.
    „To není možný,“ vydechneš a dál nevěřícně koukáš.
    „Proč by nebylo? Já potřebuji pomoc a ty se stejně nudíš,“ odpoví ledabyle liška a dál chodí dokola, aby se zahřála. Před tebou se rozkládá, tobě tak moc známý, svět ze světa minecraftu a hlavně stojíš na spawnu Publicu! Dáš se do pohybu, protože začínáš cítit zimu a nehodláš umrznout. Liška tě následuje a nezbedně skáče do hromad sněhu, načež následuje vztekání, proč je všechno tak moc studené.
    „Řekneš mi, proč jsem tady? Proč jsem v minecraftu a…. ó můj bože, já nemám prsty!“ vykřikneš zděšeně a koukáš na svou hranatou ruku. Najednou ti dojde, že ty sám jsi kvádr s dalšími čtyrmi kvádry a jednou krychlí. Zmateně koukáš na lišku, která je zaskočena a rázem se začne smát jak smyslu zbavená.
    „Co-co by si čekal?“ směje se hystericky a ztěžka lape po dechu. „Ty jsi číslo doopravdy. Tak a teď, proč tě potřebuji. No, víš. Slyšíš to?“ zeptá se s naprosto vážným pohledem, až tě zamrazí. Pozorně posloucháš, skoro nedýcháš a soustředíš se na zvuky, co k tobě donese vítr. Slyšíš vrzání luceren, praskání ohně v pochodních, dokonce sem tam nějaké zavrzání nenaolejovaných dveří.
    „Nic zvláštního neslyším.“
    „Přesně tak, nikdo tu není,“ odpoví a ty vidíš, jak jí splihly uši. Najednou se otočí a rozběhne se přímou čarou k vězení. Okamžitě běžíš za ní a všímáš si obrovského vánočního stromu s dárky a ozdobami. Já věděl, že jsem na něco zapomněl! Pomyslíš si a běžíš po stopách.
    „Většina lidí je doma, peče večeři, kouká na televizi a tady, tady to mezitím osiřelo. Jenže, je tu problém,“ liška přiběhne ke studni a vyskočí na zeď studny. Rychle se k ní přiřítíš a snažíš se jí chytit, aby nespadla. „Pracky pryč!“ zavrčí na tebe. „Musíme se dostat dolů, někteří tu zůstali a měli skvělý nápad! Skočit do studny, že budou hledat bájný poklad! Teď trčí dole a nemohou nahoru. Druhý konec je zamrzlý a už nemají sílu kopat dál,“ sleduješ lišku, která se snaží vymyslet, jak se nenamočit. Najednou se prudce odrazí a skáče do zavěšeného vědra. To se s obrovským rachotem řítí do vody a s hlasitým žbluňk mizí liška z dohledu.
    „Honem, skoč! Ta voda je ledová a já na tebe nebudu čekat celej den!“ nevěřícně koukáš do tmy studny a přemýšlíš, jak se probudit. S hodně velkou opatrností vylezeš na kraj studny, chytneš lano a jako profesionální horolezec, se snažíš slanit dolů. Ruce tě neposlouchají a ty padáš!
    „Ááááááá!“ křup! Dosedl jsi na kyblík a ten se rozbil. Voda ti smáčí kalhoty a ty se hodně rychle zvedáš a rozhlížíš se kolem sebe a vidíš vyplašenou lišku, jak stojí na zadních a je připlesklá na zeď.
    „Já věděla, že mám z toho vylézt. No, poplav,“ řekne liška a mizí pod hladinou. Neváháš ani chviličku a skáčeš za ní do díry pod hladinou…

 

Tak, milí zlatí, zbytek příběhu je na vás, jak si jej dovymyslíte. chcete vědět, co se tam skrývá? No tak to, abyste se rozběhli co nejrychleji a šli to tam prozkoumat, protože není času nazbyt!

Příjemné svátky, mnoho dárků a krásný večer vám Přeje Kushi! A samozřejmě i zbytek týmu, který připravil mnoho dárečků pro vás pod stromeček!

Komentáře